Debut finalisty Československé SuperStar Miro Šmajdy je vskutku speciální album

Miro Šmajda vzlétl na hvězdnou oblohu rychlostí světla. Umělé hvězdy ale nikdy nezáří dlouho a musí dokázat, že na noční obloze mají své místo. Povedlo se to tomuto charismatickému zpěvákovi?
To zjistíte dále v recenzi jeho debutu "Čo sa týka lásky". Už od dob první SuperStar na nás samozvané soutěže talentů chrlí další a další tucty zpěváků a umělců všeho druhu. Naprostá většina z nich se propadne do chřtánu zapomnění nebo v horším případě obohatí duchem poněkud zaostalé televizní estrády. Pár z nich najde své uplatnění na pódiích muzikálů. To se povedlo například Petrovi Bendemu.

Vyhrál, co s tím udělá?

Miro Šmajda jakožto druhý finalista první Česko-Slovenská SuperStar byl miláčkem svých fanynek, které ho podržely až na vrchol. S další SuperStar, na kterou už probíhají castingy, ale najdou další idoly a Miro se bude muset obejít bez nich. Pokud ale bude pokračovat v tom, co předvedl na tomto albu, tak to bude mít hodně těžké.

Čo sa týka lásky je totiž hudebně naprosto průměrný kousek s jedinou světlou chvilkou v písni Scény, kde hudební doprovod přitvrdí a snadno utrápeného posluchače upoutá od Mirova zpěvu. Miro nezpívá špatně. To rozhodně ne. Ale zcela ignoruje, že mu nejdou výšky a stále je pokouší, přestože výsledek je nevalný. Mnohem více mu sedí nižší polohy, které ale zase používá především v baladách, jejichž úroveň je většinou naprosto otřesná.

Básnické umění

Miro si skládá texty sám. Hudbu až na dvě výjimky dal dohromady také on sám. To, že písničku složí, je sice sympatické, ale tím všechny sympatie končí. „Rock´n´Roll ještě neumřel,” hýřil sebevědomím novopečený finalista. Špatně, on umřel. Miro jen jeho mrtvolu oděl do nového hávu, aby ho nikdo nepoznal. S touto zdechlinou pak složil hudební doprovod. Co si myslí že ještě vytáhne z už tak otřepaných hardrockových postupů?

Nicméně hudba je ještě v mezích normálu. Je to zkrátka to, co slyšíte, když si naladíte jakékoli rockové rádio, akorát s novým zpěvákem. Co ale tohle album potápí zcela bezkonkurenčně, to jsou texty. Miro opravdu není básník, není ani průměrný textař a neuživil by se ani jako výrobce hesel. Metafora je pro něj evidentně prázdný pojem a jeho největším básnickým úspěchem je vytvořit jednoduchý verš. S trochou štěstí i zapadá mezi předcházející a následující.

Přesládlá láska

Jeho písně se týkají především lásky. Bohužel si ale náš mladý muzikant zde hraje na světaznalého, což v kombinaci s jeho texty je opravdu výbušná kombinace. V tomto ohledu je opravdu speciální píseň Svět. Shodou náhod jediný song, který je v češtině. Chápu, že Miro musí vypadat vyspěle, ale verš: Romantiky dnes už vůbec není tak mnoho jako v dobách, kdy jsem miloval, to je už ale lehce přitažené za vlasy. Pro stárnoucího průměrného rockera je to fajn verš, pro začínajícího mladého umělce je to ale laciný trik. Ale má pravdu. Romantika zemřela jeho rukou, když psal texty k tomuto albu.

Co se týká jednotlivých písní, tak ty nemá příliš smysl nějak hlouběji rozebírat, poněvadž veskrze žádnou hloubku nemají. Víceméně se dělí na hardrockové průměry s kýčovitými texty a nulovou invencí a na otřesné balady. Zde pak jednoznačně vede song Vraždy. Přesládlá laciná agitace za práva zvířat zahalena do trestuhodně amatérského textu nemůže zaujmout snad ani cílenou skupinu dívek pod zákonem.

Musím se přiznat, že když přišla konečně poslední balada Last Forever, kde si Miro vyzkoušel, jak mu jde angličtina, byl jsem už na konci sil. Nečekal jsem od Mira žádné hudební zázraky. Čekal jsem průměrný rock a ten jsem také alespoň po hudební stránce dostal. Nečekal jsem ale, že jako bonus dostanu taky migrénu z jeho textů. Obvykle nemám příliš rád, když zpěvák nesloží ani písmeno či notu alba, na kterém pak vydělává, ale Mirovi bych vřele doporučil, aby si sehnal textaře. Ať dělá to, co umí nejlíp – vypadá dobře a zpívá.

Autor: Jaroslav Pustina, student FFUK, 22 let